Zelu je 5,5m dlouhý otevřený klinkrový člun inspirovaný slovanskou lodí z 10. století nalezenou na ostrově Rujána. Cílem bylo postavit lehkou loď, kterou lze převézt za jakýmkoliv autem a člověk ji spustí sám. Přitom se na ní vyspí 4 lidé a uveze jich klidně 8-10. Jedna obdélníková plachta se dá použít jak na Zelu, tak na MIAMITI. Takeláž je nastrojena za 10 minut. Zelu má schovaný přívěsný motor.
Loď jsem postavil v průběhu zimy a jara 2023. Na smrkový kýl byla připevněna dočasná žebra a přepážky. Na to položeny plaňky, které se překrývají – klinkrová obšívka. V tom překrytí jsou nýtovány měděnými nýty. Protože nízká váha byla zásadním požadavkem je obšívky ze 4mm překližky. Po dokončení obšívky byla do trupu vložena tenká ohýbaná jasanová žebra a opět nýty spojena s obšívkou. Na bocích jsou uzavřené lavice na kterých se dá spát a v nich jsou dostatečné úložné prostory pro matrace i věci posádky. Loď má kormidelní veslo, tak jako to bylo u historického předobrazu. Na zadním vazu je však i moderní kormidlo zavěšené na dvou čepech.
První plavby se uskutečnila 1.7.2023 na Bezdrevu. Hned se ukázalo, že bez ploutve by takový trup nemohl stoupat proti větru. Poměrně velká ploutev ale zajistí, že loď je srovnatelná s jinými turistickými loděmi. Musel jsem ale zredukovat lana na ovládání příčné plachty, aby ji mohl obsluhovat jeden člověk od kormidla. V zásadě tak stačí otěže vedené jako nekonečná smyčka, po každém boku lodi jedna, takže slouží současně jako halže. Zvratičky se použijí jen když je víc lidí v posádce a nejsou nezbytně nutné.
Zatím největší plavba Zelu byl třídenní výlet ze Slap do Mělníka. To si na začátku prázdnin vyrazili dva tátové se dvěma syny. Loď spustili pod hrází Slapské přehrady. Vodní nádrž Štěchovice je opravdu nádherná, ale plavba je možná jen na motor, právě kvůli té nádheře okolních skal. Pod hrází Štěchovic jsme o dno vysadili kormidlo. Před soutokem se Sázavou jsme dobyli klášter na ostrově Ostrov. Na začátku Prahy jsme vpluli do Berounky a podruhé ztroskotali kousek za Radotínským mostem. Tam jsme také přespali (na Zelu byl poprvé persenik – opravdu příjemně mne překvapilo, jaké bylo pod ním teplo. Druhý den jsme si dali plavbu přes Prahu. Nejprve vlečeme věnec za zemřelého plavce. Pak u Barrandovského mostu nabíráme prvního stopaře a chvíli plachtíme. Hlavně v centru je spousta lodí a žádné pravidlo neplatí tak, jak by mělo platit. Po obědě v restauraci Vltava na Rašínově nábřeží jsme u Holešovického přístavu zachránili lodní háček. a na Císařském ostrově pak obdivovali množství ondater. Před Podbabskou komorou jsme nabrali druhého stopaře a dojeli až do Roztok u Prahy. Loď jsme zakotvili u místního přívozu a šli na pivo a párek do stánku. Ještě jsme si udělali již druhý táborák. Třetí den nás čekala plavba Vraňansko – Hořínským kanálem do Mělníka. Zase chvíli plachtíme, ale podstatně méně, než jsem doufal. V Mělníku vytahujeme loď pod mostem Josefa Straky. Čekání na auto nám krátí 3 penzionovaní šífaři, kteří mají pod mostem pivní garáž a poslouchají zde vysílání lodí. Upluli jsme 90 km převážně na motor.
Nejdobrodružnější pak bylo splutí kusu Lužnice od Dobronic. Poměrně velkou část jsme loď tlačili, zatímco kolem nás jezdili malinké (normální) kanoe a pokřikovali na nás něco o Titanicu. Dali jsme si ale také něco skoro jako peřej.
Z historie:
Během bagrování plavební dráhy u Ralswieku na Rujáně byly v roce 1967 nalezeny vraky 4 lodí. Vrak č. 2 byl postaven kolem roku 977 a zničen během vikingského nájezdu v letech 980-990. Loď byla 9,5 m dlouhá a 2,5 m široká. Klinkrová obšívka byla spojovaná dřevěnými čepy, což svědčí o jejím slovanském původu. Vikingové totiž používali železné hřebíky.
Podle kroniky Summula chronicae tam Romanae quam Bohemicae je Zelu stará slovanská bohyně zeleně.
